Development pohledem architekta

V developmentu se často opakují stejná rozhodnutí. Nejsou nutně špatná nebo dobrá, ale vždy mají velmi konkrétní dopady na rychlost, průběh a stabilitu projektu. V následujících příspěvcích budu popisovat rozhodnutí, se kterými se v praxi setkáváme nejčastěji, a jejich reálné důsledky v průběhu návrhu a realizace.

Ne jako hodnocení.

Ale jako zkušenost architekta z procesu.

Zkušenost č.1:

"Jasně zadaný projekt je často několikanásobně rychlejší než projekt, který se teprve v průběhu snaží ujasnit, co vlastně má být."

Na začátku projektu často chybí jasná představa o tom,
jaký typ bydlení vlastně vzniká, pro koho a v jakém standardu. Zda se bude jednat o nájemní bydlení, bydlení na prodej, dostupné bydlení, nebo luxusní rezidence.

Vypadá to, že je záměr flexibilní a je možné ho měnit během výstavby.
Ve skutečnosti však nepadla ta nejdůležitější rozhodnutí.

Standard bydlení není univerzální.
Jiné velikosti a skladbu bytů dává smysl navrhovat v Karlíně
a jiné u projektu, který má fungovat jako dostupné bydlení.
Tyhle rozdíly je potřeba pojmenovat hned na začátku.

Velikosti bytů, jejich skladba i standard se dají dobře nastavit v úvodu projektu.
Později už se většinou jen řeší následky původní nejistoty.

Zkušenost z praxe je jednoduchá:
jasně zadaný projekt může být i několikanásobně rychlejší
než projekt, kde tyto věci definované nejsou.

Projekt se pak nezdržuje proto, že by byl složitý,
ale proto, že nikdy nebyl jasně položený.